Chránit se a pomáhat

Může 500 milionů obyvatel Evropy zachránit téměř 2 miliardy lidí, kteří nutně potřebují pomoc? Částečně ano, ale jinde a jinak, než jak si imigranti představují a jak se nám snaží vnutit politici odtržení od běžného života.

Je součástí našeho lidství, že pomůžeme někomu, kdo trpí. Je však otázkou, jak mu pomáháme a jestli nám na to stačí naše vlastní síly. Pomoc lidem v nouzi neznamená, že vezmeme imigranty k sobě do Evropy, České republiky a budeme se o ně starat. Co dáme imigrantům, budeme muset zase vzít někomu jinému. Měli bychom jim podat pomocnou ruku tak, že je naučíme, jak mohou řešit své problémy doma, ve své zemi. Tato pomoc může mít podobu v budování vzdělávacího systému v jejich zemích, využití technologií v zemědělství, výrobě potravin, zajištění pitné vody, apod. Nejlépe někomu od hladu pomůžeme tím, že mu dáme prut na chytání ryb spíše než každý den rybu k jídlu. Nikdo nesmí spoléhat na to, že jim někdo dá vše potřebné.

I kdybychom ale přistoupili na tezi, že máme morální povinnost se o lidi v nouzi, v tomto případě imigranty, starat, ptám se potom, o kolik jde celkem lidí. Jen před válkami dnes na světě prchá přes 50 milionů lidí! Pod hranicí extrémní chudoby na Zemi žije přes 1,2 miliardy lidí, kteří trpí žízní, hlady, nemají lékařskou péči, o přístupu ke vzdělání ani nemluvě. Je zřejmé, že 500 milionů obyvatel Evropy není schopno postarat se o kvalitní život trpících lidí na naší planetě. V našich ekonomických silách a sociálním systému není prostor pečovat o takovéto množství lidí a je potřeba si to přiznat a bránit se tomu. 

Naší nutnou a dlouhodobě schůdnou obranou je tedy neposkytovat štědrou sociální pomoc imigrantům a nelegální imigranty vracet okamžitě zpět. Současně ale musíme těmto lidem nabídnout naději a pomoc přímo u nich, v problémových místech světa odkud přicházejí. Je to jedna z možných cest k tomu, abychom i do budoucna zabránili tak mohutnému náporu stěhování jiných národů a kultur do Evropy. Pracovní a kulturní začlenění imigrantů s odlišným způsobem života do Evropy, které se očekávalo, se totiž ukázalo jako nefunkční a nereálné. Imigranti mají zájem především o usídlení se v zemích jako Německo, Anglie, Švédsko a dalších zemích, které mají nejštědřejší sociální systém a nepokrytě přicházejí z tohoto systému čerpat. Za vše mluví příklad Francie a speciálně některých měst jako je Marseille či Roubaix, které si již s tímto zoufalým problémem neví rady. Tradiční evropský život a kultura je tam již v troskách. Nemůžeme totiž neustále pomáhat někomu, kdo nechce respektovat naše zvyky a společenská pravidla. Nechceme si přece nechat sebrat naše české tradice, kulturu, kvalitu života a ekonomickou vyspělost, za kterou naši předci pro český národ tvrdě bojovali.